Ultimate je kolektivní bezkontaktní sport, v němž vítězí tým, který má na konci hrací doby vyšší počet bodů. Hrají proti sobě dvě družstva o sedmi hráčích. Ultimate se hraje na hřišti o rozměrech cca 100×37 metrů (délka fotbalového hřiště, polovina jeho šířky). Na obou koncích hřiště jsou vyznačeny koncové zóny o hloubce cca 18 metrů.

Bod družstvo získá, pokud hráč nahraje svému spoluhráči disk a ten jej chytí v koncové zóně, na kterou tým útočí. Disk se smí pohybovat pouze nahráváním od hráče k hráči, hráč s diskem nesmí běhat. Zatímco tým s diskem se snaží postupovat ke koncové zóně, obránci se snaží zastavit tento postup a získat disk tak, že vynutí ztrátu disku. Ke ztrátě disku dochází vždy když: útočník neodhodí disk do 10sekund, nahrávka je zachycená nebo sražená protihráčem, disk se dotkne země, je přihrávka chycena hráčem v autu, si útočníci disk podají, hráč chytne vlastní přihrávku.

hriste

Není povolen fyzický kontakt mezi hráči ani přetahování o disk. Hra je založena na principu řízení hry samotnými hráči – hraje se bez rozhodčích. Všechny přestupky na čarách, při držení disku a fauly jsou hlášeny samotnými hráči přítomnými na hřišti.

Spirit of the Game

Duch hry – činí Ultimate unikátní sportovní hrou. Ultimate, stejně jako ostatní hry s létajícím diskem, od samého počátku klade velký důraz na sportovního ducha. Odpovědnost za čistotu hry je vložena do rukou samotných hráčů. Jako málokterá sportovní hra se obejde bez rozhodčích, a to i v nejvyšších soutěžích, kterými jsou mistrovství Evropy a světa. Soutěživost má zelenou, ale nikdy ne za cenu faulu, ztráty vzájemného respektu hráčů nebo prosté radosti ze hry. Následkem toho se nestává, že by se hráč dopustil úmyslného faulu. Dojde-li k nechtěnému faulu (srážka obránce s útočníkem či jiný fyzický kontakt), hra se vrací do situace před faulem – nikdo není trestán. Snahou je pokračovat ve hře, jakoby k žádnému faulu nedošlo. Hráči velmi dbají na dodržování tohoto morálního kodexu a na každém turnaji je vyhlašována cena Spirit of the Game, která není cenou útěchy pro nejslabší družstvo, ale mezi hráči je hodnocena obdobně jako vítězství v turnaji.

Jak házet s frisbee?

Technika jednotlivých hodů je založena na koordinaci pohybu paže a prudkého švihu zápěstí. Tento pohyb udává disku rychlost, směr a rotaci kolem vlastní osy, ta je důležitá pro správný a klidný let. Švih zápěstí je konečnou a nejdůležitější fází odhodu. Odhod začínáme krátkým pohybem paže, následuje pohyb předloktí (středem otáčení je loket) až se veškerá kinetická energie nápřahu, švihem zápěstí přenese do pohybu disku. Náklonem disku na jednu nebo druhou stranu docílíme změny dráhy letu disku, disk bude zatáčet tam kam je nakloněn. Obdobně, zdvihneme-li přední hranu disku, poletí vzhůru. Pamatujte, že pro rovný let je nutné vypustit disk z ruky vodorovně. Házející by měl zaujmout před odhodem tzv. „střehový postoj“ – širší stoj rozkročný, nohy v kolenou mírně pokrčeny, disk přidržován oběma rukama volně před tělem. Hráč získá z tohoto postoje stabilitu a nejlepší startovní pozici pro překonání obránce forhendem i bekhendem. Házející se nesmí s diskem pohybovat, smí však pivotovat kolem stojné nohy (praváci levou). Pro odhod forhendu se hráč uvolňuje úkrokem pravou vpravo; pro odhod bekhendu překročením diagonálně vlevo.

Text je převzat z www.cald.cz